2. Pastýř vchází do ovčince zásadně dveřmi.
3. Hlídač otevírá jenom jemu a ovce svého pána poznávají už po hlase. Pastýř na ně volá jménem a ony k němu běží, protože vědí, že je vyvede na pastvu.
4. Vodí své stádo a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.
5. Cizího člověka neposlechnou a nejdou za ním, protože jeho hlas neznají.“
6. Posluchači nepochopili toto Ježíšovo srovnání,
7. a tak je vysvětlil: „Já jsem pastýř, který střeží vchod do ovčince.
8. Všichni, kdo se tam dobývají jinudy, jsou zloději a lupiči a ovce je neposlouchají.
9. Já jsem vchod. Kdo mnou vejde, bude zachráněn. A kdo se mnou bude vcházet i vycházet, nebude mít nedostatek.
12-13. Námezdný pastevec nemá k ovcím vztah, a když se blíží vlk, uteče. Ovce nejsou jeho, a tak mu na nich nezáleží. Ať je vlk třeba rozežene nebo roztrhá.
14. Já jsem však dobrý pastýř a mám rád své ovce a ony mne.
15. Podobně mne miluje Otec a já zas Otce. Za ovce položím i život.
16. Mám ještě jiné ovce, mimo vyvolený národ. I ty svolám, přivedu je a bude jeden ovčinec a jeden pastýř.
17. Protože dávám svůj život, Otec mne miluje a z lásky mi ho zase vrátí.
18. Nikdo mne nemůže zabít bez mé vůle. Je v mé moci, abych se života vzdal a opět ho získal. Činím to z pověření svého Otce.“
19. Ježíšova slova opět vyvolala mezi posluchači roztržku.
20. Mnozí říkali: „Je posedlý démonem a dočista se zbláznil. Vůbec ho neposlouchejte.“
21. Jiní však mínili: „To není řeč posedlého. Což může zlá moc uzdravit slepého?“
22. V Jeruzalémě se právě konala výroční slavnost zasvěcení chrámu. Bylo to v zimním období dešťů,
23. a tak se Ježíš procházel chrámovým podloubím.
24. Židé ho obklopili a ptali se ho: „Jak dlouho nás necháš ještě v nejistotě? Proč nám otevřeně neřekneš, jsi-li opravdu Mesiáš?“