19. Mluvili proti Bohu a říkali: Což může Bůh prostřít stůl v pustině?
20. Hle, udeřil do skály a vytryskla voda a rozlily se proudy. Což ale může dát i chléb? Což opatří i maso pro svůj lid?
21. Hospodin to slyšel a rozhněval se. Tu se rozpálil oheň proti Jákobovi a proti Izraeli vzplanul hněv,
22. protože nevěřili Bohu a nedoufali v jeho spásu.
23. On však přikázal oblakům nahoře, otevřel nebeské brány
24. a seslal na ně manu k jídlu, dal jim nebeské zrno.
25. Lidé jedli chléb vznešených. Seslal jim potravy do sytosti.
26. Nechal na nebi vát východnímu větru, svou mocí přivedl i vítr jižní.
27. Seslal na ně masa jako prachu a okřídleného ptactva jako mořského písku.
28. Nechal je padat do jejich tábora, kolem jejich příbytků.
29. Jedli až do přesycení; dal jim, po čem toužili.
30. Ještě si svou touhu nezošklivili, ještě měli potravu v ústech,
31. když na ně dolehl Boží hněv. Pobil jejich vypasené, izraelské mládence srazil.
32. Přes toto vše stále hřešili a nevěřili jeho divům.
33. Skončil jejich dny v marnosti a jejich léta v děsu.
34. Když je hubil, hledali ho. Ano, navraceli se a usilovně hledali Boha