17. Rozjasni svou tvář nad svým otrokem, zachraň mě svým milosrdenstvím!
18. Hospodine, kéž nejsem zahanben -- vždyť jsem volal k tobě! Kéž jsou zahanbeni ničemové, kéž zmlknou v podsvětí!
19. Kéž oněmí lživé rty, které mluví o spravedlivém drze, povýšeně a pohrdavě!
20. Jak velká je dobrota, kterou chováš vůči těm, kdo se tě bojí! Před lidskými syny ji prokazuješ těm, kdo v tobě hledají útočiště.
21. Skrýváš je v úkrytu své přítomnosti před lidskými intrikami, schováváš je v stánku před svárlivými jazyky.
22. Požehnán buď Hospodin, neboť mě udivil svým milosrdenstvím v obleženém městě.