10. Místo chleba jím popel, do svého nápoje přimíchávám slzy.
11. To od tvého rozhořčení a hněvu. Zvedl jsi mě a odvrhl jsi mě.
12. Mé dny jsou jako stín, který se prodlužuje, a já schnu jako bylina.
13. Ale ty, Hospodine, zůstáváš navěky; jsi připomínán od pokolení do pokolení.
14. Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem -- vždyť nastal čas, aby ses nad ním smiloval; vždyť nadešla ta chvíle!
15. Vždyť tví otroci si oblíbili jeho kameny; jímá je lítost nad jeho sutinami.
16. Národy se budou bát Hospodinova jména a všichni králové země tvé slávy,
17. až Hospodin zbuduje Sijón a ukáže se ve své slávě,
18. až shlédne na modlitbu bezmocného, nepohrdne jejich modlitbami.
19. Toto je zapsáno pro budoucí pokolení. Lid, který bude stvořen, bude chválit Hospodina,