27. Když jsme byli unášeni po Adrii už čtrnáctou noc, začali mít námořníci kolem půlnoci dojem, že se k nim přibližuje nějaká země.
28. Spustili olovnici a zjistili hloubku dvacet sáhů. Když odpluli kousek dále, opět spustili olovnici a zjistili hloubku patnáct sáhů.
29. Protože se báli, abychom někde nenarazili na skalnatá místa, vyhodili ze zádi čtyři kotvy a toužebně čekali, až nastane den.
30. Když se námořníci pokoušeli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí vytahovat kotvy z přídi,
31. řekl Pavel setníkovi a vojákům: “Nezůstanouli tito na lodi, vy nemůžete být zachráněni.”
32. Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali jej uplavat.
33. Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Řekl: “Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte.
34. Proto vás vybízím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.”