4. Ti, kdo stáli poblíž, řekli: “Ty tupíš Božího velekněze?”
5. Pavel řekl: “Nevěděl jsem, bratři, že je veleknězem. Vždyť je napsáno: "Vládci svého lidu nebudeš zlořečit."”
6. Protože Pavel věděl, že ve veleradě je jedna část ze saduceů a druhá z farizeů, začal volat: “Muži bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Jsem souzen pro naději a vzkříšení mrtvých.”
7. Když to řekl, nastala hádka mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdělilo.
8. Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení, ani andělé ani duchové, kdežto farizeové to všechno vyznávají.
9. Nastal veliký křik a někteří učitelé Zákona ze strany farizeů povstali a začali prudce namítat: “Nenacházíme na tomto člověku nic zlého. Co když k němu promluvil duch nebo anděl?”
10. Hádka se zvětšovala a velitel dostal strach, aby Pavla nerozsápali. Rozkázal vojákům, aby sešli dolů, vyrvali ho z jejich středu a odvedli do kasáren.
11. Následující noci se k němu postavil Pán a řekl: “Buď statečný! Jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.”