22. Žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, která jsem činil v Egyptě a v pustině, a pokoušeli mě takto desetkrát a neuposlechli mě,
23. neuvidí zemi, kterou jsem odpřisáhl jejich otcům; žádný, kdo mnou pohrdal, ji neuvidí.
24. Avšak svého otroka Káleba, protože smýšlel jinak a šel za mnou naplno, toho přivedu do země, do níž vešel, a jeho potomstvo si ji podrobí.
25. V údolí sídlí Amálekovci a Kenaanci. Zítra se obraťte a vyrazte do pustiny směrem k Rákosovému moři.
26. Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:
27. Jak dlouho se mám zabývat s touto zlou pospolitostí, která proti mně reptá? Slyšel jsem reptání synů Izraele, kterým proti mně reptali.
28. Řekni jim: Jakože jsem živ, je Hospodinův výrok, naložím s vámi tak, jak jste mě prosili.
29. V této pustině padnou vaše mrtvoly, všichni vaši spočítaní v celém počtu od dvacetiletých výše, kteří reptali proti mně.
30. Nevejdete do země, o níž jsem pozvednutím ruky přísahal, že v ní budete přebývat -- jenom Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Núnův.
31. Vaše malé děti, o nichž jste řekli, že se stanou kořistí, ty tam přivedu a poznají zemi, kterou jste vy pohrdli.