60. A jeho matka odpověděla: “Ne, ale bude se jmenovat Jan.”
61. Řekli jí: “Z tvého příbuzenstva není nikdo, kdo se tak jmenuje.”
62. Dávali znamení jeho otci, jak by si přál, aby bylo dítě nazýváno.
63. Požádal o tabulku a napsal: "Jeho jméno je Jan." A všichni se podivili.
64. Ihned se otevřela jeho ústa a jeho jazyk se uvolnil a on mluvil a dobrořečil Bohu.
65. Na všechny, kdo žili v jejich sousedství, padl strach a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těchto událostech.