16. Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by jí nepatřila, beze strachu z marnosti své námahy,
17. protože Bůh jí odepřel moudrost a nedal jí podíl na rozumnosti.
18. Když se vymrští do výše, vysmívá se koni a jeho jezdci.
19. Dáš snad koni udatnost, oblékneš snad hřívou jeho šíji?
20. Naučíš ho snad skákat jako kobylku? Z jeho majestátního frkání jde hrůza.
21. V údolí hrabe nohama a raduje se ze své síly, vytáhne vstříc zbraním.
22. Vysmívá se strachu, neděsí se a neustoupí před mečem.
23. Toulec chřestí proti němu, kopí a srpáč se blyští.