17. Pro ně je totiž ráno zároveň nejhlubší tmou, protože pozná hrůzy nejhlubší tmy.
18. Je lehký na vodní hladině, jejich díl v zemi je zlořečen, nevydá se směrem k vinicím.
19. Vyprahlá země i žár pohlcují vodu ze sněhu, podsvětí ty, kdo zhřešili.
20. Zapomene na něho matčino lůno, larvám se stal sladkým, už nebude připomínán. Zvrácenost bude jako strom zlomena.
21. Vyjídá neplodnou, která nerodila, a vdově neprokazuje dobro.
22. Zachovává vznešené svou silou. Povstane a nikdo si není jist životem.