11. Od svého mládí byl Moáb bezstarostný, byl usazen jako víno na svém kalu, nebyl přeléván z nádoby do nádoby, ani nešel do vyhnanství; proto mu zůstala jeho chuť a jeho vůně se nezměnila.
12. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy mu pošlu ty, kteří stáčejí víno, a ti jej stočí, jeho nádoby vyprázdní a jeho džbány roztříští.
13. Moáb se bude stydět za Kemóše, tak jako se dům izraelský styděl za Bétel, svou naději.
14. Jak to, že říkáte: Jsme hrdinové, udatní bojovníci?
15. Moáb je zničen, muži vystoupili do jeho měst, nejlepší z jeho mládenců sestoupili na porážku, je výrok krále, jehož jméno je Hospodin.
16. Moábova pohroma přijde brzy; jeho zlo velmi pospíchá.
17. Naříkej nad ním celé jeho okolí, všichni, kdo znáte jeho jméno! Říkejte: Jak to, že je zlomeno mocné žezlo, nádherná berla?
18. Sestup ze slávy a usaď se ve vyprahlém kraji, obyvatelko, díbónská dcero, protože ničitel Moába vytáhl proti tobě a zničil tvoje pevnosti.
19. Stůj na cestě a vyhlížej, obyvatelko Aróeru! Vyptávej se muže, který utíká, i ženy, která se snaží uniknout! Zeptej se: Co se stalo?