5. Seď mlčky a vejdi do temnoty, dcero chaldejská, protože tě již nebudou nazývat královnou království.
6. Rozhněval jsem se na svůj lid, znesvětil jsem své dědictví a vydal jsem je do tvé ruky; neprojevila jsi jim slitování, starce jsi velice obtížila jhem.
7. Řekla sis: Budu královnou až navěky. Nevzala sis tyto věci k srdci a nepamatovalas na jejich konec.
8. Nuže, slyš toto, ty požitkářko sídlící v bezpečí, která si v srdci říkáš: Já, a mimo mne nikdo více. Nebudu sedět jako vdova, nepoznám ztrátu dětí.
9. Obě tyto věci na tebe přijdou náhle, v jednom dni, ztráta dětí i vdovství. Přijdou na tebe ve své plnosti pro množství tvých kouzel, pro velikou spoustu tvých zaklínadel.
10. Spoléhala jsi na svou špatnost; řekla sis: Nikdo mne nevidí. Tvá moudrost a tvé poznání -- to tě zavedlo. Říkala sis ve svém srdci: Já, a mimo mne nikdo více.
11. Přijde na tebe zlo a nebudeš vědět, jak je uplatit, padne na tebe neštěstí a nebudeš je moci odvrátit. Náhle na tebe přijde zkáza, ani nepoznáš jak.
12. Nuže, postav se se svými zaklínadly a s množstvím svých kouzel, do nichž jsi od mládí vkládala úsilí; snad budeš moci uspět, snad někoho postrašíš.