37. Když jsi prohledal všechny mé věci, cos ze všech svých věcí našel? Polož to sem před bratry mé i bratry své, ať mezi námi dvěma rozsoudí!
38. Těchto dvacet let jsem u tebe. Tvé ovce ani kozy nepotratily, berany z tvého stáda jsem nejídal.
39. Rozsápané zvíře jsem ti nepřinášel, sám jsem nesl ztrátu; vyžadoval jsi ode mne to, co bylo ukradeno ve dne i co bylo ukradeno v noci.
40. Ve dne mě stravovalo horko a v noci mráz, spánek prchal od mých očí.
41. To bylo mých dvacet let ve tvém domě: Čtrnáct let jsem ti otročil za tvé dvě dcery a šest let za tvůj brav, ale mou mzdu jsi změnil desetkrát.
42. Kdyby Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a strach Izákův nebyl se mnou, propustil bys mě teď s prázdnou. Bůh viděl mé soužení a námahu mých rukou a včera rozsoudil.
43. Lában na to Jákobovi odpověděl: Tyto dcery jsou moje dcery a tyto děti jsou moje děti, tento brav je můj brav a všechno, co vidíš, je mé. Ale co mohu dnes udělat pro tyto své dcery nebo pro děti, které porodily?
44. Nuže pojď, já a ty uzavřeme smlouvu, a bude na svědectví mezi mnou a tebou.
45. Jákob tedy vzal kámen a vztyčil ho jako pamětní sloup.
46. Pak řekl svým bratrům: Nasbírejte kameny. Vybrali kameny, udělali hromadu a tam na té hromadě pojedli.