3. Ode mne tedy vyšlo nařízení přivést přede mě všechny babylonské mudrce, aby mi sdělili výklad toho snu.
4. Tehdy přišli kouzelníci, věštci chaldejci a drobopravci. Ten sen jsem jim vyprávěl, ale jeho výklad mi sdělit nemohli.
5. Až nakonec přede mne předstoupil Daniel, jehož jméno podle jména mého boha je Beltšasar a v němž dlí duch svatých bohů. I jemu jsem vyprávěl ten sen.
6. Beltšasare, největší z kouzelníků, o němž já vím, že v tobě dlí duch svatých bohů a žádné tajemství ti nedělá potíže, pověz ta vidění mého snu, která jsem viděl, a jeho výklad.
7. Co tedy má hlava viděla, když jsem byl na loži: Díval jsem se a hle, nějaký strom uprostřed země a tyčil se náramně.
8. Ten strom vyrostl, zesílil a svou výškou dosahoval až k nebi, takže byl vidět na sám kraj světa.
9. Listí měl krásné i ovoce hojné a byla na něm potrava pro každého. Pod ním nalézala stín polní zvěř, v jeho větvích přebývalo nebeské ptactvo a každý tvor se z něho živil.
10. Má hlava ve vidění na loži hleděla dále a hle, jakýsi strážný a svatý sestoupil z nebes.
11. Mocně volal a říkal toto: Podetněte ten strom a osekejte mu větve, připravte ho o listí a jeho ovoce rozházejte. Ať zpod něho prchne zvěř i ptactvo z jeho větví.
12. Avšak pařez mu s kořeny ponechte v zemi a v poutech železných i bronzových mezi polní trávou ať se nebeskou rosou smáčí a se zvěří se dělí o porost zemský.
13. Jeho srdce z lidského ať se promění a srdce budiž mu dáno zvířecí, než by přes něho přešlo sedm časů.
14. Prohlášení to výrokem strážných jest, slovem svatých ta záležitost, aby živí poznali, že v lidském kralování Nejvyšší vládne a on je dává, komukoli ráčí, ba i nejnižšího z lidí nad ním ustanovuje.