17. Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18. Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19. Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20. Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21. Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22. Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23. A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.