4. Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
5. V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
6. K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
7. Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
8. Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
9. Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
10. Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.