18. Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19. Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20. Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21. Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22. Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.