7. Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8. Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9. Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10. Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11. Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12. Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13. Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14. Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15. Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16. Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17. Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18. Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19. Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20. Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21. Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22. Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23. Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24. Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25. Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.