28. Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29. Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30. Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31. Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32. Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33. Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34. Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35. Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36. Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37. Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38. Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39. Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40. Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41. Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42. Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43. Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44. Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45. Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.