14. Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15. Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16. Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17. Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18. A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19. A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20. Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21. A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22. Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23. Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24. Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25. Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26. Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27. Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28. Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,