10. I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11. Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12. I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13. Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14. Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15. Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16. I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17. Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18. Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19. Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20. I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?
21. Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22. To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23. V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24. Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
25. I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26. Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27. Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28. Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.