13. Tedy řekl člověku tomu: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest zdravá jako i druhá.
14. Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili.
15. A věda to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky.
16. A s pohrůžkou přikázal jim, aby ho nezjevovali,
17. Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího:
18. Aj, služebník můj, kteréhož jsem vyvolil, milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude.
19. Nebude se vaditi, ani křičeti, ani kdo na ulicích uslyší hlas jeho.
20. Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství.
21. A ve jménu jeho národové doufati budou.
22. Tedy podán jemu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, takže ten byv slepý a němý, i mluvil i viděl.
23. I divili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento Syn Davidův?
24. Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než Belzebubem, knížetem ďábelským.
25. Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo v sobě zpustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane.