3. Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
4. Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
5. A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
6. Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
7. A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
8. (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
9. I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
10. I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
11. Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
12. I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
13. I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.
14. Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
15. I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.