22. A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,
23. A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
24. I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
25. (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
26. A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
27. Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
28. Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
29. A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
30. A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
31. I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
32. I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
33. Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
34. On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
35. A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
36. Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
37. I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
38. I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.