25. Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.
26. Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?
27. A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
28. A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
29. Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
30. I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
31. I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.
32. I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?
33. A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
34. Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
35. I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
36. A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
37. Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
38. I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?
39. Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.