1. Moudrost člověka osvěcuje oblíčej jeho, a nestydatost tváři jeho proměňuje.
2. Jáť radím: Výpovědi královské ostříhej, a však podlé přísahy Boží.
3. Nepospíchej odjíti od tváři jeho, aniž trvej v zpouře; nebo cožť by koli chtěl, učinil by.
4. Nebo kde slovo královské, tu i moc jeho, a kdo dí jemu: Co děláš?
5. Kdo ostříhá přikázaní, nezví o ničem zlém. I čas i příčiny zná srdce moudrého.
6. Nebo všeliké předsevzetí má čas a příčiny. Ale i to neštěstí veliké člověka se přídrží,
7. Že neví, co budoucího jest. Nebo jak se stane, kdo mu oznámí?