4. Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5. Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6. Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7. Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8. Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9. Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10. Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11. Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12. Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13. Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14. Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.