2. Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3. Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4. Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5. Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6. Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7. V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8. Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9. Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10. V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11. Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12. Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13. Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14. Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15. Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16. A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17. Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18. Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19. Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.