48. Jáť jsem ten chléb života.
49. Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.
50. Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.
51. Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.
52. Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti?