17. Než Lía měla oči mdlé, ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři.
18. I miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Buduť sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší.
19. Odpověděl Lában: Lépeť jest, abych ji tobě dal, nežli bych ji dal muži jinému; zůstaniž se mnou.
20. Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto že laskav byl na ni.
21. Potom řekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplněni jsou dnové moji, abych všel k ní.
22. Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a učinil hody.
23. U večer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k němu; a on všel k ní.
24. Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe, dceři své, za služebnici.
25. A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I řekl k Lábanovi: Což jsi mi to učinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Pročežs mne tedy oklamal?