15. Ano snad proto byl odšel na chvíli, abys jej potom věčného měl,
16. Již ne jako služebníka, ale více než služebníka, totiž bratra milého, zvláště mně, a čím víc tobě, i podle těla, i v Pánu.
17. Protož máš-li mne za tovaryše, přijmiž jej, jako mne.
18. Jestližeť pak v čem ublížil, anebo jest-liť co dlužen, to mně přičti.
19. Já Pavel psal jsem svou rukou, jáť zaplatím; ať nedím tobě, že ty i sám sebe jsi mi dlužen.