17. Zatím počala žena a porodila syna v času jistém vedlé času života, kterýž předpověděl jí Elizeus.
18. I rostlo dítě. Stalo se pak některého času, že vyšedši k otci svému k žencům,
19. Řeklo otci svému: Hlava má, hlava má! I řekl služebníku: Dones jej k matce jeho.
20. Kterýž když ho vzal a přinesl k matce jeho, seděl na klíně jejím až do poledne a umřel.
21. Tedy ona vstoupivši, položila jej na ložce muže Božího, a zavřevši ho, vyšla.
22. Potom zavolala muže svého a řekla: Medle, pošli mi jednoho z služebníků a jednu oslici, ať doběhnu až k muži Božímu, a zase se navrátím.
23. Kterýž řekl: Proč chceš jíti k němu? Dnes není novměsíce, ani sobota. Odpověděla ona: Měj o to pokoj.