6. Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv, jak šatem se halí vlastní krutostí.
7. Oči se jim zalévají tučností, mají víc, než si lze představit.
8. Smějí se, když mluví o neštěstí, ve své povýšenosti hrozí násilím.
9. Svými ústy po nebi lapají, jazykem smýkají po zemi.
10. Jeho lid se proto hrne za nimi, řeči o hojnosti lačně hltají,
11. když jim říkají: „Copak Bůh něco ví? Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“