16. Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem, poznal jsem ale, jak je to nesnadné.
17. Až když jsem vešel do Boží svatyně, jejich osudu jsem začal rozumět:
18. Na kluzké cesty jsi je postavil, vydals je napospas hrozné záhubě!
19. V jediném okamžiku budou zahubeni, hrůzy dočista zničí je!
20. Jako sen po probuzení, Pane, zaženeš jejich přelud, až procitneš!
21. Když moje srdce hořkost naplnila, v útrobách když mě bolest bodala,
22. nechápavý jsem byl, nic jsem neznal, jak tupé zvíře jsem ti musel připadat!
23. Vždycky jsem ale s tebou byl, vždyť jsi mě držel za mou pravici.