8. Neštěstí ať na ně přijde znenadání, síť, kterou políčili, ať je uloví, jen ať se zřítí do svého neštěstí!
9. Má duše však bude v Hospodinu jásat, radovat se bude z jeho záchrany.
10. Všechny mé kosti tehdy řeknou: „Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“ Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího, chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá!
11. Zákeřní svědkové povstávají, nevím o ničem, z čeho viní mě.
12. Za dobrotu mi zlobou odplácejí, jsem opuštěný jako sirotek!
13. Já přece, když oni churavěli, pytlovinou jsem se odíval, vlastní duši jsem postem trápil – modlitba se mi však vrací do klína!
14. Chodil jsem ve smutku jak nad přítelem či bratrem; jako bych oplakával matku obtížen zármutkem.