20. Přivádíš tmu a noc se rozhostí, spoustou zvěře se lesy zahemží.
21. Po své kořisti řvou tehdy lvi, aby tak Boha o pokrm žádali.
22. S východem slunce se vrací zpět, aby ulehli ve svých doupatech.
23. Za svým úkolem tehdy člověk vyráží, pracuje na něm, než se zešeří.
24. Kolik je, Hospodine, skutků tvých! Všechno jsi moudře učinil – země je plná tvých stvoření!