1. Když se Sanbalat a Tobiáš spolu s Araby, Amonci a Ašdoďany doslechli, že obnovené hradby Jeruzaléma rostou do výšky a že to, co bylo pobořeno, se začíná zacelovat, nesmírně je to rozhněvalo.
2. Ti všichni se společně spikli, že vytáhnou do boje proti Jeruzalému a vyvolají nepokoj.
3. Modlili jsme se tedy ke svému Bohu a na obranu proti nim jsme ve dne i v noci stavěli stráž.
4. Tehdy se v Judsku začalo říkat: „Ubývá síla nosit, sutin je příliš; ty hradby nezvládneme postavit.“
5. Naši nepřátelé si říkali: „Než si něčeho všimnou, než se rozhlédnou, vpadneme mezi ně. Pobijeme je a dílo se zastaví.“