15. Když přišli k Ježíšovi a viděli toho, který býval posedlý tou Legií, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach.
16. Jakmile jim očití svědkové vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi prasaty,
17. začali ho prosit, ať opustí jejich kraj.
18. Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý, aby s ním mohl zůstat.
19. On mu to ale nedovolil. Řekl mu: „Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval.“
20. Odešel tedy a začal v Dekapoli rozhlašovat, co všechno pro něj Ježíš udělal. Všichni byli ohromeni.
21. Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup.
22. Přišel k němu jeden z představených synagogy jménem Jairus, a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám.
23. Snažně ho prosil: „Moje dcerka umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravená a může žít.“
24. A tak šel s ním. Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj.
25. Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela.
26. Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř.
27. Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha.
28. Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena.“
29. Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena.
30. Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“
31. Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?“
32. On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal.
33. Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu.