14. Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi.
15. Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata.
16. Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.
17. Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady!
18. Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě!
19. Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘
20. A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.