7. Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem:
8. Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez bratrů. Jeho pachtění ale nebere konce, očima lační po větším bohatství. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí? I to je marnost a bídné úsilí.“
9. Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu:
10. Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!