14. Tehdy mě ale strašíš sny, tehdy mě děsíš skrze vidění,
15. že bych se raději oběsil – radši bych zemřel, než takhle živořil!
16. Mám toho dost. Nebudu přece žít navěky! Nech mě být. Jen pouhá pára jsou mé dny!
17. Co je člověk, že se ti zdá tak významný a že ti tolik leží na srdci?
18. Od samého rána se o něj zajímáš, každičkou chvíli ho chceš sledovat.