24. Copak jsem snad kdy doufal ve zlato, nazýval jsem drahý kov svou jistotou?
25. Copak mě těšilo, jak velké jmění mám a kolik toho svou rukou vydělám?
26. Copak jsem obdivoval zářící slunce a měsíc putující ve své nádheře,
27. takže bych se v srdci dal tajně svést a rukou jim od úst poslal polibek?
28. I to by byl přece trestuhodný hřích, zrazoval bych tím Boha na nebi!
29. Copak mě těšilo neštěstí nepřítele, copak jsem jásal, když se mu vedlo zle?