22. Všechny ty tvé pastýře vítr požene, tví milenci půjdou do zajetí; tehdy se konečně budeš hanbit a stydět za všechny své špatnosti.
23. Uvelebila ses v Libanonu, v hnízdečku mezi cedrovím; budeš však sténat jako při porodu, jako rodička se budeš svíjet bolestí!“
24. „Jakože jsem živ, praví Hospodin, i kdybys byl, judský králi Jekoniáši, synu Joakimův, pečetním prstenem na mé pravici, i odtud bych tě strhl!
25. Vydám tě do rukou těch, kdo pasou po tvém životě, do rukou těch, ze kterých máš děs, do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou Babyloňanů.
26. Tebe i tvou rodnou matku odvrhnu do cizí země, v níž jste se nenarodili, a tam zemřete.
27. Do své vytoužené země se nikdy nevrátíte.“
28. Je snad Jekoniáš nějaký zahozený střep? Hrnec, který nikdo nechce? Proč jsou tedy zavrženi on i jeho potomci, odmrštěni do země, kterou neznali?
29. Ach země, země, země! Slyš slovo Hospodinovo!