7. Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí.
8. Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.
9. Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
10. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.
11. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život.
12. Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je,
13. nádeník utíká, protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží.
14. Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě,
15. jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce.
16. Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.
17. Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal.
18. Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“
19. Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka.
20. Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?“
21. Jiní říkali: „Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?“
22. Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu.
23. Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.
24. Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“