14. Sion však říká: „Hospodin mě opustil, zapomněl na mě Panovník.“
15. Zapomene snad žena na své nemluvně? Nemá snad soucit s vlastním dítětem? I kdyby však ony zapomněly přece, já nikdy nezapomenu na tebe!
16. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé zdi mám stále na očích.
17. Tvoji stavitelé už k tobě spěchají, ti, kdo tě bořili a ničili, jsou pryč.
18. Pozvedni oči, jen se rozhlédni – ti všichni se shromáždili, aby k tobě šli. Jakože jsem živ, praví Hospodin, všechny si je připneš jako ozdoby, jako nevěsta se jimi okrášlíš.