55. Její bratr a matka však odpověděli: „Ať s námi dívka zůstane ještě pár dní, třeba deset; potom může jít.“
56. On jim ale řekl: „Nezdržujte mě tu. Hospodin přece dal mé cestě zdar. Propusťte mě, ať mohu jít za svým pánem.“
57. Řekli mu tedy: „Zavoláme ji a zeptáme se, co na to ona.“
58. Zavolali tedy Rebeku. „Odejdeš s tím mužem?“ zeptali se jí. „Odejdu,“ řekla.
59. A tak svou sestru Rebeku i její chůvu propustili s Abrahamovým služebníkem a s jeho muži
60. a takto Rebece požehnali: „Sestro naše, staň se matkou nesčíslných tisíců! Také tvé símě ať vládne branami svých nepřátel.“
61. Rebeka a její děvečky pak vstaly, vsedly na velbloudy a následovaly onoho muže. Služebník vzal Rebeku a odjel.
62. Izák právě přicházel od Studnice Živého, který mne vidí (bydlel totiž v negevském kraji).
63. K večeru Izák vyšel na pole, aby přemýšlel. Pozvedl oči a hle, uviděl přicházet velbloudy.
64. Rebeka také pozvedla oči, a když uviděla Izáka, sesedla z velblouda.
65. Zeptala se totiž služebníka: „Kdo je ten muž, který nám jde po poli naproti?“ „To je můj pán,“ odpověděl jí služebník. Vzala si tedy závoj a zahalila se.
66. Služebník pak Izákovi popsal všechno, co vyřídil,